Mlhavo, občas deštivo..To byla sobota 2. června. Tento den měla být svedena bitva s velmi kvalitním zabetonováním střílen. Bitva, která se k našemu překvapení nakonec odehrála hned ve dvou dějstvích..
Tentokráte se sešla v Sazené velmi silná sestava. Mimo stabilního osazenstva Martina Niče, Honzy Hajchla, Michala Pokorného a Aleše Crhy přidal ruku k dílu i další z řad “ studentů bunkrologie“ Pavel Jonáš. Děj příběhu byl dán, mohlo se začít.
Opět nám výrazně pomohl starosta obce p. Studený, jenž dokázal zapůjčit pojízdný kompresor a pneumatické kladivo. Všichni jsme s tímto náčiním dělali poprvé v životě a je třeba říci, že to byla velice zajímavá zkušenost! Uvnitř objektu ono sbíjení připomínalo zvukově kvalitní střelbu z kulometu. Jen splodiny z této činnosti byl snad horší než-li ze střelby.
Započalo se s dolováním na levé střílně objektu. V žádném případě jsme nečekali, že to půjde lehce, ale odpor zabetonovaného monolitu( pravděpodobně karbidové vápno) nás překvapil. Uvnitř objektu byly při práci velmi špatné podmínky. Velká spousta prachu, o hluku ani nemluvě. S každým úderem kladiva do betonu výrazně ubývaly síly. V polovině dne nečekaně selhal kompresor. Docela nás to vyděsilo, protože bez něj by bylo vše ztraceno. Naštěstí už větší část ze zabetonování levé střílna byla vyčištěna. Dočistili jsme tedy objekt od suti s zoufalým očekáváním, že odpočinutý kompresor snad zítra neselže.
Nelze vidět jen zápory. Mimo vybouraného zabetonování, jsme konečně dokázali vyndat vnitřní část levé střílny. Oba vnitřní rámy střílen jsme měli v kupě, ale horší bylo zjištění, že to poškození jich není zrovna zanedbatelné.
Velké bylo očekávání druhého dne…
