Když jsme 11. února začínali, stanovil jsem si malý soukromý plán rekonstrukce. Do zimy vybourat a vyčistit objekt a připravit ho na jarní rekonstrukci střechy a omítek. Kdo mohl čekat, že první zářijový den již bude nejen vybouráno, ale že tentýž den se pustíme do rekonstrukce střechy.
Sešli jsme se nakonec ve třech. Aleš, Michal a Martin Nič. Počasí nám přálo, bylo krásně slunečno. Váhali jsme, zda si nepozvat nějaké pokrývače, ale bylo rozhodnuto, i z důvodu nedostatku pokrývačů, že budeme tvořit sami. Naprosto na rovinu, čekal jsem, že to bude velká sranda. Nikdo z nás nikdy střechu nedělal a obzvlášť bobrovky a dvojitě..
Nejprve muselo vše být důkladně zdokumentováno, abychom případně v nesnází věděli, jak na to. No nutno dodat, že při sundávání tašek nám došlo, že tehdejší pokrývači to lepili asi tak, jako vlaštovka hnízdo. Na střeše bylo asi 5 druhů bobrovek a dalo by se skoro vsadit, že ty nejmasitější pocházejí z předválečných místních cihelen.
Vzpomínám si, jak mi bývalý starosta p. Ing. Šedivý vyprávěl, jak někdy v 90.tých letech někdo opravoval střechu a měl za úkol to dát na střeše trochu dopořádku. Řeknu Vám, na půdě byl takový nepořádek, že ten snad pamatoval i nebožtíka Svobodu. Snad poprvé v životě jsem na vlastní oči viděl, jak vypadá 10 cm prachu. Evidentně tam nikdo hodně dlouho neuklízel. Díky tomu jsme však na druhou stranu objevili leccos. Např. protektorátní dvacetník. nějaký agitační plakáty z roku 1949 a také noviny z dubna 1938.
Nepříjemné bylo zjištění, kolik na té střeše je tašek. Před rekonstrukcí střechy to jeden z místních odhadoval na 2500 ks. Teď bych řekl, že snad měl pravdu.
Každopádně, dělalo se hodně do noci. Shozená krytina byla něco kolem půl osmé večer a ještě se muselo vše zaplachtovat. Byli jsme po tom dni řádně utahaní, ale to jsme zdaleka nevěděli, do čeho jdem…
No a hurá na střechu!
