Sobota 7. dubna 2007 musí být v rekonstrukčním deníku zapsána zlatým písmem. Tento den lze směle hodnotit jako jeden ze zlomových v celé rekonstrukci.
Ruku k dílu položil a svou návštěvou nás poctil autor knihy o opevnění v okolí Prahy a Radan Lášek. Další vzácností byla přítomnost mého švagra Romana Soukupa a po delší době se ukázal opět Honza Hajchl. Ten to má těžké, neboť dny naší rekostrukce se téměř pravidelně kryjí s jeho prací. Naopak chyběl Martin Nič.
Počasí bylo i dnes slunečné, ale nebylo zdaleko teplo. Ráno jsem narazil na místostarostu pana Votrubu a na jeho dotaz, kolik toho dneska máme v plánu, jsem směle odpověděl: vyčistit vchodovou chodbičku. Považoval jsem to opravdu za dnešní maximum, ale ukázalo se, k našemu štěští, jak velký to byl omyl.
Začínalo se kolem půl desáté a již v poledne bylo jasné, že dnes to bude průlom! Tou dobou již byla vchodová chodbička z větší části vyrubaná a my mohli pomaličku pokukovat po průlomu do interiéru objektu. Vchodová chodbička byla z velké části vyplněna kusy betonu z rozstřelených řopíků a šestatřicítek z okolí. V těsné blízkosti vchodové střílny se však objevovaly první pískovcové kvádry. Netroufali jsme si však odhadovat, zda to není jen nějaká náhoda. Stále bylo počítáno s variantou, že interiér je opravdu vyplněn kusy řopíků z okolí. To nám doslova nahánělo hrůzu!
Před druhou hodinou odpolední se Radan Lášek dotazoval na nějakou místní fungující restauraci. Je tu jediná a otevírá ve dvě. Netušil, že tím vlastně založí tradici „technologické pauzy ve dvě“ na doplnění tekutin v místní restauraci.
Kolem třetí odpoledne jsme se sbíjením směle pokračovali směrem do interiéru objektu. Teď už se lomový pískovec objevoval prakticky všude, což nás přivádělo na vlnu optimismu. Neboť pískovec se buď lámat po celých kusech, což rychle ubývalo, nebo se dá v horším případě úplně rozdrolit. To bylo zjištění, které nám nalilo krev do žil!
S prací se končilo kolem páté. Po nezbytném čekání na to, až si sedne prach, došlo na focení interiéru. Přiznám se, že tohle nezaznamenat, by byl hřích první kategorie.
