Je to téměř rok, co se v Sazené pustila parta čtyř lidí do náročné rekonstrukce velmi atypického a zvláštního pevnostního objektu z období první republiky. Maloval jsem si, že by bylo fajn mít nakonci roku 2007 objekt vybouraný a vyčištěný a že by se mohla povést výdřeva..
Je neděle 3. února 2008 a já už můžu říci, že plán, který jsem stanovil je mohutně překročen. Nejenže je objekt vybourán a vyčištěn a je hotova vnitřní výdřeva, ale navíc je zbourán poválečný komín, je provedena rekonstrukce omítky, z 95% je provedena rekonstrukce střechy a zhruba z 70% je hotové i vybavení pevnůstky. Když se člověk podívá zpět, co se za 26 dní rekonstrukce zvládlo odpracovat, tak mě až mrazí.
Ale ke dnešku, proti očekávání jsme se sešli pouze ve třech. Mimo Aleše Crhy ještě Michal Pokorný a poslední dobou tradičně i Martin Rajnyš. V plánu dnes byla instalace pancéřových dveří, vyčištění prostoru pod střechou a také zhotovení druhého improvizovaného stolku.
Bohužel, díky tomu, že jsme se nesešli v hojném počtu, zůstalo pouze u instalace dveří. Na tomto místě je třeba velebit šikovné ruce Martina Rajnyše. V minulém týdnu se hodně napracoval s úpravou dveří vz. 37 z poválečných úprav na stav prvorepublikový. Ještě k tomu navíc udělal kompletně nové krytky zámku a také úplně nové kliky, které jsou opravdu luxusní.
Při instalaci bylo nejdříve nutné dveře „dodělat“. Dveře totiž byly značně prohlé, tak že hned na několika místech neseděly. Přišlo tedy na řadu broušení, ale i páčení a také mocné rány palicí. Po těchto úpravách mohlo být pokračováno dále. Martin začal pracovat na přidělání zámku. To, co se zpočátku jevilo jako pohoda, se najednou proměnilo v těžko řešitelný problém. Do dveří ne a ne navrtat ty potřebné otvory. Nakonec se však vše zlé v dobré obrátilo a kolem čtvrté odpoledne jsme mohli zkonstatovat, že pevnůstka u váhy po dlouhých desetiletích zase své pancéřové dveře.
Nesmím také zapomenout na další rekonstrukční počin, za který, jak tuším, nás hodně bunkrologů asi nebude mít rádo. Do nitra objektu byly nastěhovány dvě postele. Místo se na ně v objektu přímo vybízí a nikdo nemůže s určitostí říci, že tam nebyly. Je to taková perlička v naší expozici.
Již teď se těším na další rekonstrukční den..
