Neděle na nás už nebyla tak slunečná, ale hlavní je, že nepršelo. Kluci se rozhodli spát “ dobově “ v bunkru na podlaze, já se svými pochroumanými zády dal přednost spaní v autě.
Ráno jsme vytáhli vnitřní rám od druhé, pravé střílny, ven, abychom ho opět očistili a postupně dopasovávali zbylé ostřelené kusy. Při omývání rámu vodou byly na střílně zjištěny zbytky khaki barvy. Čím dál víc začínalo být jasné, že žlutá fasádní barva, která byla použita na střílny místo základovky, si zřejmě moc neporozuměla s práškovou khaki, která se časem oloupala. Zevnitř tedy žádná žlutá, ale zelená khaki!!
Zatímco Martin s Marcelem se věnovali broušení a dopasovávání dílů střílny, rozjel jsem se do Prahy pro LK vz.26. Možnost, že ještě tentýž den bude v nově opravené střílně kulomet v improvizovaném závěsu, byla velmi lákavá. Mezitím dorazil do Sazené Martin Nič a také přišel Michal.
Druhá střílna směrem na Novou Ves byla v o dost horším stavu. Byla rozstřelena na víc dílů a také odstřel nebyl nijak čistý. Různé broušení a posvařování trvalo docela dlouho. Kolem páté večer bylo přistoupeno znovu k proceduře dopasování vnitřního rámu k tomu vnějšímu. Při té příležitosti byly odříznuty zbytky uražených periskopových rour uvnitř objektu.
Kolem šesté večer bylo dopasováno a Martin Rajnyš začal ve velmi krkolomné poloze svařovat. Narazili jsme však na drobný problém – chybějící asi 5 cm velký kus střílny na posledním vnitřním ozubu. Naštěstí nás jako řešení napadl místní kovář, který nám poskytl potřebný materiál, který byl následně dovařen.
Zhruba v devět večer se mohlo říci, že objekt v Sazené má po dlouhých 68 letech své střílny opět na svém místě a celé. Na nostalgii však nějak nebyla nálada. Jednak pro vyčerpání, ale hlavně se už mohutně stmívalo a každého z nás čekala cesta domů.
Tento víkend však byl pro rekonstrukci objektu zlomový!!
Dokončení veledíla..:-)
